Leden 2010

Vzrušující večer

29. ledna 2010 v 10:00 | ká
Co jsme se přestěhovali, je všechno jinak. Je to velké dobrodružství a úplně cítím, jak nám všem ta změna prodlužuje život. Nutí nás to stéle řešit drobné i větší problémy, poznávat a učit se nové věci, dělat to, co jsme nikdy v životě dělat nepotřebovali. Prostě jedna velká dlouhá jízda! Třeba včera... Normálně bych na toto místo rozepsala včerejší večerní dění kolem naší rodiny. Právě jsem ale zjistila, že už to někdo někde jinde udělal za mne. Takže mrkněte na http://sussanah.blog.cz/1001/dnes-byl-opravdu-vzruso-den . :) Jooo a mimochodem - já jsem ta s lopatou u silnice! ;)

Příbuzenstvo

25. ledna 2010 v 18:33 | ká
Příbuzné si, na rozdíl od kamarádů, nevybereš. Prostě tu jsou a hotovo. Z legrace říkám občas své drahé polovičce, že když se dá dohromady moje a jeho příbuzenstvo, tak je to dooost síla. Léta už koketuju s myšlenkou sednout a všechno to sepsat. Mám jen strach, že mi to nikdo neuvěří. Občas zkouším kamarádkám kousky příbuzenských svazků osvětlit a pár historek vylíčit. Sama musím přiznat, že je to všechno opravdu velmi nepravděpodobné a neuvěřitelné. Abych nechodila daleko a uvěřili jste mi i Vy - malá návnada a naše poslední povedená rodinná historka: Naše prababička, důstojná 85-ti letá dáma s opravdu vysokým morálním kreditem, se kterou si výborně popovídáte o filosofii či politice, byla právě vyloučena z pobytu v léčebně dlouhodobě nemocných. Z důvodu krádeže. Babička kradla zdravotnický materiál. Měla toho plný noční stoleček. Prostě se jí strašně líbily ty jednorázové papírové spodní kalhotky. No zkuste tohle trumfnout!
PS: Je přibližně o hodinu později. Tohle, co teď píšu si nikdo nevymyslí. To je život. Právě jsem se dozvěděla, že babička umřela. Tak babi, zdravím tam nahoru! Měli jsme Tě fakt rádi.

Prasečí porada

25. ledna 2010 v 18:10 | ká
V pondělí míváme poradu vedení. Týden tak začíná opravdu povzbudivě. Naše pířed je už týden silně nachcípaná a tak každý hledal židli hooodně daleko vzadu. Asi jsme se chovali velmi průhledně, protože porada začala krátkou přednáškou o šíření kapénkové infekce, které v uzavřené místnosti neunikne nikdo. Šíří se rychle a nekontrolovatelně všemi směry. Je vcelku jedno, jak veledůležité problémy jsme řešili. Zůstává ve mne jen závěrečné sdělení. Pířed se nám pochlubila, že ona viróza, se kterou již několik dnů statečně bojuje a ani neschopenku si, hrdinka, nenechala napsat, je skutečná, lékařem diagnostikovaná, prasečí chřipka. Tak tomuhle se, paní ředitelko, neříká hrdinství. Tohle je obyčejná lidská bezohlednost.

Šokující

25. ledna 2010 v 17:57 | ká
Dneska ráno jsem byla svědkem konverzace dvou náctiletých slečen. Celý rozhovor vypadal takto: "Včera v devět večer za mnou přišel táta a chtěl si povídat." To je celé. Fakt. Slyšela jsem, co bylo před i po... Pak totiž následovalo vyděšené ticho. Chápete to? Táta a chtěl si povídat! Musím na to celý den myslet. Asi jsem stará. Já to nechápu.

To já tedy nevím...

15. ledna 2010 v 22:28 | ká
Tak když už se konečně podařilo. Tak došly myšlenky. Vypadlej mozek....